Beton se stal jedním z určujících materiálů moderní architektury. Je syrový, jednoduchý a přirozeně nedokonalý. Právě jeho nepravidelnost, proměnlivost a práce se světlem mu dávají charakter, který se řada dekorativních materiálů snaží napodobit.

Vývojem řady Monolith Beton jsme chtěli vytvořit dekorativní cementový povrch, který se designu litého betonu nepřibližuje pouze barevností. Důležitější pro nás bylo, aby jeho kresba vznikala přímo během aplikace a nebyla předem daná nebo opakovatelná jako tištěný dekor. Monolith Beton je minerální dekorativní stěrka na bázi cementu a minerálních plniv, doplněná o přírodní složky podporující zpracovatelnost materiálu. Je určena pro interiéry a umožňuje vytvářet velmi rozdílné povrchy – od klidného, téměř minimalistického vzhledu až po výraznější kresbu s charakterem pohledového betonu. Směs neobsahuje syntetická aditiva a obsah VOC je nulový.

Podstatnou součástí výsledku je samotný způsob aplikace. Po přípravě podkladu a nanesení primeru se první vrstva Monolith Betonu rovnoměrně zpracuje na připravenou plochu. Druhá vrstva následuje přibližně po 10 až 30 minutách a už v této fázi lze ovlivnit, zda bude výsledný povrch působit klidněji a hladčeji, nebo naopak výrazněji. Charakteristická kresba Monolith Betonu ale vzniká až v dalším kroku. Na čerstvou druhou vrstvu se přikládá PVC fólie, pod kterou se postupně vytlačí vzduch a povrch se hladítkem upravuje směrem od středu ke krajům. Fólie následně zůstává na stěně přibližně dva až tři dny podle podmínek v interiéru. Doba jejího ponechání může ovlivnit také výsledný vzhled a míru lesku povrchu. Právě tento postup vytváří nepravidelnou kresbu, která se nedá jednoduše zopakovat. Výsledkem není imitace betonu ve smyslu předem navrženého vzoru, ale povrch, který vzniká přímo na konkrétní stěně. Každá plocha reaguje trochu jinak a do výsledku se propisuje způsob práce, tlak nástroje, načasování jednotlivých kroků i rukopis aplikátora.

Monolith Beton tak může působit velmi střídmě a klidně, ale stejně dobře může vytvořit syrovější a výraznější plochu. Záleží na architektuře prostoru, světle i způsobu zpracování. Je určen především tam, kde nemá být stěna jen neutrálním pozadím. Může se stát samostatným architektonickým prvkem, který nepotřebuje další dekoraci. Právě jednoduchost materiálu, jeho kresba a přirozená nepravidelnost vytvářejí povrch, který dokáže fungovat sám o sobě. A někdy je právě tohle nejzajímavější řešení – nechat vyniknout samotnou stěnu.