Hliněná omítka a vlhkost: co skutečně znamená, že stěna „dýchá“?
O hliněných omítkách a stěrkách se často říká, že nechávají stěny „dýchat“. Je to srozumitelná zkratka, ale z technického hlediska trochu zavádějící. Stěna samozřejmě nedýchá jako živý organismus. To, co je u hliněných materiálů skutečně důležité, je jejich schopnost pracovat s vodní párou a reagovat na změny vlhkosti v interiéru.
Přírodní hliněná stěrka Natural Clay je založena na kombinaci přírodních jílů, vápna, minerálních složek a rostlinných příměsí. Materiál je difuzně otevřený a díky hygroskopickým vlastnostem hlíny dokáže přijímat část přebytečné vzdušné vlhkosti a při změně podmínek ji opět uvolňovat zpět do prostoru. Právě tato schopnost je jedním z důvodů, proč se hliněné povrchy používají v obytných interiérech už po velmi dlouhou dobu. Vlhkost vzduchu totiž během dne neustále kolísá. Zvyšuje se při vaření, sprchování, sušení prádla i samotným pobytem lidí v místnosti. Po vyvětrání nebo změně teploty může naopak poměrně rychle klesnout. Porézní hliněný povrch na tyto změny reaguje – při vyšší vlhkosti část vodní páry přijme a při jejím poklesu ji postupně uvolňuje. Nejde tedy o odvlhčování v technickém smyslu. Hliněná stěrka nenahrazuje odvlhčovač, klimatizaci, větrání ani správně navrženou stavební konstrukci. Její význam spočívá především v tom, že napomáhá vyrovnávat krátkodobé výkyvy relativní vlhkosti v interiéru a přispívá ke stabilnějšímu vnitřnímu prostředí - to je důležitý rozdíl. Přírodní materiály někdy provází představa, že dokážou vyřešit téměř jakýkoli problém s vlhkostí. Tak to samozřejmě není. Pokud do konstrukce zatéká, zdivo je dlouhodobě vlhké nebo vzniká kondenzace v důsledku tepelného mostu, musí se vždy řešit samotná příčina problému. Žádná finální povrchová úprava nemůže nahradit správně navrženou hydroizolaci, větrání nebo stavebně-technické řešení.
Co znamená difuzně otevřený povrch?
S prací s vlhkostí úzce souvisí také pojem difuzní otevřenost. Zjednodušeně řečeno jde o schopnost materiálu umožnit průchod vodní páry. U přírodních hliněných povrchů je to důležitá vlastnost zejména tam, kde chceme zachovat přirozené fungování celé konstrukce. Materiál nevytváří na stěně nepropustnou bariéru, ale umožňuje vodní páře prostupovat skrz jednotlivé vrstvy. Právě proto se Natural Clay hodí nejen do moderních interiérů, ale také do rekonstrukcí, historických objektů a staveb, kde se pracuje s hliněnými, vápennými nebo jinými difuzně otevřenými materiály. Zároveň ale nestačí řešit pouze poslední vrstvu na povrchu. Difuzní vlastnosti stěny jsou výsledkem celé její skladby. Pokud se na přírodní a otevřený podklad následně použije nevhodná uzavírací vrstva, může se chování konstrukce výrazně změnit. Při návrhu povrchové úpravy je proto vždy důležité přemýšlet o stěně jako o celku – od nosného podkladu přes jednotlivé mezivrstvy až po finální stěrku a případnou ochrannou úpravu.
Proč je hlína v interiéru zajímavá?
Hliněné povrchy nejsou zajímavé proto, že by nahrazovaly technické systémy budovy. Jejich přednost spočívá v něčem jiném. Dokážou přirozeně reagovat na změny prostředí, pracovat s vlhkostí a zároveň vytvářet povrch, který zůstává otevřený, minerální a příjemný na pohled. Je to vlastnost, kterou na první pohled nevidíme, ale v každodenním fungování interiéru dává smysl. Právě v tom vidíme jednu z největších hodnot přírodních materiálů. Nesnaží se prostředí od sebe oddělit dokonale nepropustnými vrstvami. Naopak využívají vlastnosti samotné suroviny a dovolují jí přirozeně reagovat na podmínky, ve kterých se nachází. A když se říká, že hliněná stěna „dýchá“, ve skutečnosti se mluví právě o téhle vlastnosti.